Dětská kresba II – barvy, kresba v prostoru, základní symbolika

Jaký význam mají barvy nebo umístění obrázku na ploše papíru? Co znamená, když dítě nakreslí nádherné teplé slunce? A co, když je slunce schované za horou? A proč kreslí psa s vyceněnými zuby?

Interpretovat dětskou kresbu není vůbec jednoduché a vyžaduje to psychologické zkušenosti a také znalost rodinné situace, okolností, za kterých obrázek vznikl, kulturních vlivů apod. Nelze k ní použít jen jeden jediný výtvor, ale je třeba několik různých obrázků a dobré je dítě při kresbě pozorovat (nedoporučuje se sedět naproti němu a přímo ho sledovat, to ho může znervóznit, může se stydět a nemůže kreslit opravdu spontánně).

BARVY

Děti používají barvy dvěma způsoby:

  • napodobují přírodu (kreslí zelenou trávu, modré nebe, žluté slunce)

  • při výběru barev je vede jejich nevědomí – a to vypovídá o jejich osobnosti, myšlení a zážitcích nejvíce

Při interpretaci symboliky barev je třeba přihlížet k věku dítěte, kulturním vlivům, módním barvám, ale i ke kombinacím barev, které dítě používá.

Extrovertní dítě, které je impulzivně činorodé, překypuje afektivitou, je obráceno směrem ven, stále vyhledává kontakty a vřele vyjadřuje své city, přitom projevuje tendenci k nestabilitě, a i když se jeví jako necitlivé, snadno ho zraní afektivní šoky. Takové dítě zpravidla používá velký počet barev, hlavně červenou, žlutou, oranžovou a bílou.

Naopak introvertní dítě, s nímž se jen obtížně navazují kontakty a které vyvíjí jen omezenou činnost, se spokojí s malým počtem barev – průměrně s jednou a dvěma, většinou modrou nebo zelenou, fialovou nebo černou, případně šedou.

Vyrovnané dítě, které je dobře sociálně adaptované, používá většinou čtyři až šest barev.

Význam barev

V interpretaci kresby nemá barva absolutní hodnotu, ale všeobecně vzato jasné, teplé barvy svědčí o vyrovnanosti, zatímco tmavé barvy ukazují na tendenci ke smutku, úzkosti, případně odpor k někomu nebo něčemu. Bledé odstíny vyjadřují citovou nevyrovnanost nebo také špatný zdravotní stav.

červená

Před šestým rokem bývá u dětí běžné používat více a častěji červenou barvu. U nemocných dětí nemá tak sytý odstín. Po šestém roce prozrazuje její užívání vyšší sklon k agresivitě a nižší kontrolu emocí.

červená – živá, jasná – aktivita, činorodost, energičnost, vzrušivost, ráznost, průbojnost

červená – purpurová – vznětlivost, vášnivost, urputnost až tvrdohlavost, vzdorovitost

červená – cihlová – stálost, věrnost, respekt k autoritám, smysl pro kázeň a pořádek

žlutá

Často bývá spojována s červenou nebo používána i samostatně. Někdy ukazuje na silnější závislost dítěte na rodičích, na dospělých.

Může znamenat: optimismus, touhu po štěstí a radostnosti, vyzývavost, velkorysost, naivitu, odmítání řádu, nevázanost, touhu po změně.

modrá

Tuto barvu používají i děti mladší pěti let. Tyto děti se vyznačují tím, že své chování více kontrolují než děti, které používají červenou. Používání modré v šesti letech znamená, že je dítě dobře adaptované. Modrá nahrazuje hnědou, když už dítě opravdu nechce být „miminkem“. Pokud ale používá výhradně modrou, znamená to, přílišnou sebekontrolu.

Dále znamená: idealismus, touha po spojení i s neskutečnem, důvěřivost, dávání přednosti vnitřnímu klidu, blaženosti, harmonii, zádumčivost

tmavě modrá – sklon k depresi a resignaci, pocity bezvýchodnosti

zelená

Použití je srovnatelné s modrou, odráží spíše sociální vztahy.

Další významy: věcnost, přirozené vystupování, touha po splynutí s ostatními, vypočítavost, soutěživost, kolísavý sebecit

tmavě zelená – pocity bezvýchodnosti, zvýšená hladina úzkosti, sklon moralizovat a poučovat druhé, vážnost až sklon k smutku, ukázněnost, obřadnost

hnědá

Stejně jako tmavé nevýrazné barvy (považované psychoanalytiky za regresivní), a někdy i žlutá, odráží hnědá barva špatnou rodinnou i sociální adaptovanost dítěte a jeho různé konflikty. Tyto barvy většinou s oblibou volí umíněné děti.

Další významy: obava z nemoci a vyčerpání, ztráta vlastní integrity, tělesnost, zvýšená potřeba bezpečí, potřeba fyzického pohodlí a smyslového uspokojení

fialová

Malé děti ji moc nepoužívají, je příznakem neklidu. Často se vyskytuje ve spojení s modrou a prozrazuje úzkost. Je používána hlavně v obdobích obtížné adaptace a někdy se vedle ní objevuje zelená.

Znamená: emoční nezralost, útěk do fantazie, potřebu taktizovat v sociálním kontaktu, zatajovat, snahu působit podmanivě a tajuplně, sklon k magickému pohledu na svět

černá

Vyskytuje se u různě starých dětí a prozrazuje určitou míru úzkosti. Někdy svědčí o bohatém vnitřním životě. Symbolika černé je však zvláštní v období puberty, kdy vyjadřuje nepřístupnost a ostych ve vyjadřování citů.

Další významy: Obava z nicoty, protest proti danému stavu věcí, vzdorovitost, snaha upozornot na sebe stůj co stůj

Čáry

Již samotná síla čáry nám může o dítěti hodně povědět.

Lehce naznačené tenké čáry – kreslí děti ustrašené, s malým sebevědomím, mající zábrany – často si pomáhají pravítkem, obrázek gumují a překreslují

Silné čáry, které někdy až protrhnou papír – kreslí děti agresivní

Čáry, jejichž sílu má pod kontrolou – kreslí děti vyrovnané

Geometrie kresby – hodnocení prostoru

Lze říci, že jak dítě (ale i dospělý) zachází s plochou pokresleného papíru, tak obdobně zachází i s nejbližším prostorem v okolí. Uspořádání kresby dítěte odpovídá i uspořádání života dítěte. Přibližně do 4 let může dítě kreslit oběma rukama (obě mohou být nevyhraněné=ambidextrie) a s vyhraněností nastupuje i asymetrický vzhled a práce s prostorem. Jak dítě dospěje do stádia, kdy dokáže nakreslit obličej z profilu, tak “pravák“ maluje více profily hledící doleva a „levák“ naopak.

Rozlišování nahoře-dole, vlevo-vpravo, vzadu-vpředu zvládají většinou již předškolní děti. Vlevo a vpravo může někdy být trochu opožděno (v 6 letech cca 90% úspěšnost).

Umístění celkové kresby v daných prostorových směrech + kvadrantech plochy řeší následující schéma:

I – minulost, introverze, vnitřní svět, ego, matka

II – duch, rozum, sebeovládání, citová vyrovnanost

III – budoucnost, extroverze, vnější svět, vydávání se, otec

IV – hmota, emoce, pudy, materialismus, realismus, fyzično, sexualita, pudy

A – pasivní, zdrženlivý, strojený, pokrytecký

B – aktivní, dynamický, odbojný až útočný

C – konfliktní, svéhlavý, umíněný, pokrokový

D – regresivní, ustrnulý, překonaný, návratový, ziskuchtivý

Základní symbolika

Vývoj symbolů v dětské kresbě v závislosti na věku je naznačen v tomto schématu:

Dům

Kresba domu vypovídá mnoho o osobnosti a charakteru dítěte. Dům patří k nejoblíbenějším dětským tématům. Má v sobě velké množství symbolů – rodinné teplo, přístřeší, otevření se vnějšímu světu atd. Děti kreslí dům jako postavu a jeho prostřednictvím vyjadřují stavbu svého „já“.

Při interpretaci přihlížíme k vlastnímu domu (dveře, okna, výzdoba), ale i k jeho okolí (cesty, stromy, ploty, zahrady), ať už se na obrázku vyskytuje nebo ne.

Nejčastěji dítě kreslí zcela běžný dům a zobrazí na ploše jen hlavní průčelí. Dům umístěný pěkně uprostřed, s otevřenými okny a několika dveřmi vypovídá o dítěti, které je přívětivé, živé a otevřené. Okolí domu zpravidla bývá nenápadné a harmonické.

Je-li však dům malý, dítě nevyužívá celou plochu papíru, okna jsou maličká nebo zcela chybí a okolí je poseto jednotlivými prvky nebo velikými stromy, prozrazuje kresba poruchy afektivity:

mezi 6.-8. rokem – nesmělost, připoutanost k matce

starší 8mi let – pocit méněcennosti a osamění

v pubertě – taková kresba ukazuje spíše na zdrženlivost v projevování citů a senzibilitu

Strom

Strom je symbolem člověka, ale také růstu a plodnosti, síly a tajemství. Kresba stromu prochází stejně jako ostatní symboly vývojem podle věku dítěte.

Kmen stromu představuje stabilní „já“ jedince. Větve vyjadřují, jak dítě dokáže uplatnit svou osobnost ve vztahu k okolí. Dostředivý nebo odstředivý směr naznačuje introverzi nebo extroverzi dítěte. Každé poškození kmene nebo větví je známkou nějakého traumatu v minulosti. Čím výš na kmeni se nalézá, tím kratší doba od něj uplynula. Strom široký dole ukazuje na materiálně založené dítě. Naopak směřuje-li strom hlavně nahoru, dítě je duchovně a mysticky založené.

Zvířata

Děti rády kreslí zvířata, velmi dobře je znají, dokonce i ty, které ve skutečnosti neviděly. Znají je z obrázků, knížek, filmů. Ke konkrétním zvířatům zaujímají vždy určitý postoj – prostě pejsek od sousedů je jim buď sympatický a nebo ne. Někdy dítě dokonce raději zobrazuje zvířata než lidi. Zvíře může představovat samotné dítě a jeho vztahy k vnějšímu světu – nevědomě tím zakrývá nebo cenzuruje své citové problémy.

U kreseb zvířat si všímejte, zda zdánlivě neškodné zvíře náhodou nemá vytažené drápky, otevřenou tlamu s ostrými zuby apod – to může být známkou agrese.

Pes – děti velmi často zobrazují ve svých kresbách psa. Dá se na něj ale pohlížet více způsoby a jeho interpretace není jednoznačná. Pes je věrný svému pánovi, ale často je připoután na vodítku (jeho samostatnost a nezávislost jsou relativní). Pes se nepostaví na odpor, když se s ním špatně zachází, zároveň mu ale lze závidět pohlazení. Týrané děti ve svých kresbách často zobrazují sebe a psa v jednom rohu obrázku a ostatní členy rodiny ve druhém.

Ptáci – ptáci v letu vyjadřují určitý stupeň mysticismu, ptáci v hnízdě představují domov

Ryby – zpravidla se objevují v kontextu štěstí a pohody. Někdy bývá ryba obětí na rybářově udici – je ryba-oběť dítě samotné? Kdo je rybářem? Určit to vyžaduje podrobnější analýzu.

Slunce

Slunce je v dětských kresbách nepostradatelné a jeho výskyt ukazuje na vliv otce – dítě, které má s otcem dobré vztahy, nakreslí teplé slunce s věncem paprsků. V opačném případě bývá slunce vybledlé, dokonce i schované za horou. Jestliže dítě otce neakceptuje nebo se ho bojí, nakreslí slunce agresivní barvou (červenou) nebo barvou vyvolávající úzkost (černou). Krásné zářivé slunce představuje ideálního otce.

Už jste začali pátrat v kresbách svých dětí? Nebo dokonce svých vlastních, které si jako poklady schováváte z dětství?

Co kreslí vaše děti nejraději a co jste kreslili vy?

Jamalka

Přečtěte si i další články o dětské kresbě:

Žádný komentář

Vložit komentář